Vitamin C a subklinický kurděje

image

Při doporučených dávkách má většina z nás avitaminózu. Uvádí se to jako subklinický kurděje.

Média, medicínské kruhy a politici jsou zcela vlečení ve slepé důvěře k farmaceutickým firmám. Vlády ujišťují veřejnost, že dělají vše, co je v jejich silách, aby obyvatelstvo ochránili pomocí různých opatření.

Paralyzují ekonomiku a nechávají občané zvykat si na různá omezení, když relativní svobodu, kterou zažili v minulosti jim ji s určitou momentální úlevou servírují po ukončení výjimečného stavu.

Vyděšené vlády si nechávají diktovat farmaceutickým hyperbyznisom, který s vidinou dalších nepředstavitelných zisků pochopitelně zcela ignoruje již dnes dostupné a poměrně levné prostředky (o osvědčených "alternativních", například koloidním stříbře, ani nemluvě). Jedním z takových je i "obyčejný" vitamín C.

Andrew W. Saul, šéfredaktor Orthomolecular Medicine News Service, výstižně charakterizoval západní farmaceutický systém, když řekl: "Lékařská ortodoxie je posedlá hledáním vakcíny nebo léčiva na koronavirus COVID-19. Zatímco hledají to, co by bylo výnosné, s vitamínem C máme existující, hodnověrnou a klinicky podchyceny metodu pro léčbu toho, na co pacienti s koronavirusem umírají : „závažný akutní respirační syndrom, nebo zánět plic."

Už jsme viděli mnoho případů lidí a celých rodin, kde je doložitelná vyšší metabolizace (potřeba) vitamínu C. Pokud není zajištěna, dochází vždy k rozvoji podobných chorob, které se obecně považují za dědičné. Náš názor je, že nejsou dědičné konkrétní choroby, ale zvýšená metabolizace (potřeba) vitaminu C. Viděli jsme tuto poruchu zatím jen u lidí se slovanskými kořeny.

Nejdůležitějším faktorem úspěšnosti (nebo neúspěšnosti) nasazení vitamínu C se zdá být dávkování (výška, časování dávek i délka užívání); navíc, člověk není stroj, každý reaguje jinak. I konvenčním syntetickým lékem se stává, že nefungují. Nakonec platí, že zdraví má nejen tělesnou rovinu ...

Měli bychom přitom brát na zřetel, že nejde o syntetický lék, vyrobený pro speciální onemocnění, ale o zcela základní látku s mnoha metabolickými funkcemi. Jeho vliv na imunitu, oběhový systém, játra, ledviny, klouby a kosti, zvládání stresu a prevenci rakoviny je populární a známý, avšak při běžně doporučených dávkách se člověk výraznějších výsledků prostě nemusí dožít.

Přestože přírodní a syntetický vitamin C bývá chemicky totožný (kyselina askorbová), reálná využitelnost (biochemická dostupnost) může být u přírodních zdrojů o něco vyšší kvůli komplexu dalších látek, např. flavonoidů. Je třeba si však uvědomit, že tyto látky mají jen podpůrnou roli a nemohou nahradit vitamín C.Tu se dostáváme do sporu s dalším "přírodně znějícím" bludem o tom, že "kyselina askorbová je syntetická látka a v přírodě se nevyskytuje" nebo že "vitamín C je komplex, kyselina askorbová není vitamín C ". Vůči tomu se musíme ohradit; vitamín C je definován jako látka, která předchází kurdějí a léčí ho. Pouze kyselina askorbová (a její odvozené chemické formy) má tuto schopnost, dokáže to docela sama o sobě a nedokáže to žádná jiná látka.

Z definice tedy vyplývá, jedině kyselina askorbová (a její formy) je vitamin C.

Tento fakt byl podrobně experimentálně ověřený, oceněn dvěma Nobelovy ceny a patří možná mezi nejlepší prokázána fakta v celé historii medicíny. Každý má právo mýlit se, avšak je na pováženou, pokud bludy o vitaminu C rozšiřuje např. některý prodejce vitamínových přípravků vyrobených ze sušeného ovoce, pro kterého je levná prášková kyselina askorbová konkurencí.

Většina živočichů, včetně ptáků, plazů a savců, si vyrábí vitamin C pro svou vlastní potřebu. Syntetizují ho z glukózy pomocí enzymů, tak jako rostliny (i průmysl) a to buď v ledvinách, nebo jako u savců, v nejvýkonnější chemické továrně - játrech. Pouze málo savců nedokáže vůbec vytvářet vitamin C a jsou odkázány na každodenní přísun: vedle člověku jsou to ještě některé opice, morčata a některé netopýři, avšak mají bohaté zdroje ve své přirozené potravě.

Na vině je defekt pseudogénu ΨGULO (GLO), kvůli kterému chybí poslední ze čtyř jaterních enzymů, potřebných pro syntézu vitamínu C. Ve skutečnosti se v organismu provedou všechny biochemické kroky, až na poslední, ve kterém jim chybí l-gulonolaktón oxidáza. Chybí proto, že gen GLO, který tento enzym kóduje, je chybný. Není to pozoruhodné ? Gen GLO nechybí, on je jen nefunkční, protože jeho části jsou chaoticky přepsány útržky jiného genetického kódu, včetně virového !

Zatím není zřejmé, zda u člověka syntéza neprobíhá vůbec nebo může individuálně probíhat v minimální míře, jsou zaznamenány případy lidí s mimořádně nízkými nároky na příjem vitamínu C, (například mořeplavec Cartier neonemocněl na kurděje, přestože ho měla už celá jeho posádka), jsou publikovány raritní případy morčat, která vitamin C syntetizovali. Nicméně takové případy jsou mimořádně vzácné a celkově je člověk plně závislý na příjmu vitamínu C z potravy.

Mechanismy částečné recyklace vitamínu C trochu zmírňují dopady této poruchy, ale částečně jsou závislé na vzácném stopovém prvku selenu. Ledviny mají určitou schopnost recyklovat vitamín C.

Vitamin C totiž pro většinu živočichů vůbec není "vitamínem", ale základním jaterním metabolitem, který se produkuje ve velkých množstvích, aby udržoval biochemickou rovnováhu. Jelikož neschopnost člověka syntetizovat vitamín C (hypoaskorbémia) je poměrně výjimečným jevem a oproti ostatním savcům lze chápat jako genetické postižení, nejde už více o záležitost výživy, ale medicínské genetiky. Nemáme dočinění s nějakou izolovanou výživovou entitou, ale se závažným, potenciálně smrtelným genetickým postižením.

Když savec onemocní, nejenže začne produkovat protilátky, ale také zvýší produkci vitamínu C. Když je savec pod vlivem stresu, mechanismus zpětné vazby zvýší tvorbu vitamínu C, díky kterému se může se stresem lépe vypořádat. Lidské tělo to nedokáže, ale alespoň mnohonásobně zesílí aktivně vstřebávání vitamínu C ze stravy, což se projeví zvýšením tolerance trávicí soustavy vůči vysokým dávkám vitamínu C. Bohužel typickou reakcí člověka není zvýšení příjmu vitamínu C, ale naopak vyplýtvání již tak nízkých cirkulujících zásob v organismu.

Genetický koncept dává logické důvody pro mnohem vyšší dávky, než doporučuje výživa. Jelikož fyziologické potřeby člověka se neliší od savců, podobná je zřejmě i optimální spotřeba vitamínu C. Člověk si může obranné účinky vitaminu C, ověřené živočišstvem během tisíciletí, vyzkoušet jednoduše tak, že si ve stresu a nemoci dopřeje zvýšený přísun vitamínu C. Lidské tělo ho sice neumí syntetizovat, ale na druhou stranu není ani omezeno výkonem enzymatického systému a může přijmout tolik vitamínu C, kolik potřebuje k pořízení či udržení zdraví.

Pokud jde o DDD, (doporučené denní dávky), medicína vlastně dodnes pevně kotví na hladině

vědeckého poznání z roku 1912, že vitamín C zabrání propuknutí kurdějí a stačí na to minimální množství. Tak hluboko zakořeněnými předsudky nedokázaly otřást ani znepokojivé výzkumy, které odkrývají záludné onemocnění - subklinický kurděje - a jeho překvapivě vysokou prevalenci v moderní populaci. DDD jsou samozřejmě absolutně nedostatečné v době stresu nebo nemoci. Konečně, byly stanoveny pro zdravé lidi a jsou ve skutečnosti minimem na přežití, protože tak byli i navrženy - jako dávky, nutné k prevenci kurdějí. DDD vlastně zaručují jediné : že nezemřete na klinický kurděje, i to jen za předpokladu, že váš metabolismus se neliší od průměru, že jste úplně zdraví a že žijete v čistém prostředí zdravým životním stylem. Oficiální uznané úpravy DDD pro zátěžové faktory (těhotenství, kojení, kouření) mají spíše symbolický než reálný význam.

Příjem vitaminu C pouze na úrovni DDD je v podstatě hazardem, balancováním na hraně nemoci, protože už pokles pod 50 mg denně představuje vysoké riziko kardiovaskulárních a jiných onemocnění.

Pokud se chceme odpoutat od "kurděje" roviny úvah a vykročit k úvahám o optimálním zdraví, tak nezbytným krokem je zamítnutí minimalistického reliktní DDD a akceptace maximalistických dávek neboli takových, které reflektují skutečnou poptávku těla a umožňují těšit se dobrému zdraví, fyzickému i psychickému. U zdravého dospělého člověka bez stresových okolností je to přibližně 1000-4000 mg denně, průměrně okolo 2300 mg, na základě výzkumů a srovnání s nejbližšími druhy savců. Tento údaj je také v souladu s údaji o střevní toleranci.

Vitamin C urychluje vylučování kyseliny močové, čímž efektivně snižuje její hladinu v plazmě. Takže zvýšená hladina kyseliny močové u člověka je důsledkem a znakem nedostatku vitamínu C.

Základním poznatkem farmakologie je, že pro dosažení optimální účinnosti jakéhokoliv léku je nutná určitá koncentrace v krvi nebo v tělesných tkáních. Pokud se dávkování nedodrží, účinnost prudce klesá, až se zcela ztrácí.

Historie se ráda opakuje : počáteční opatrné dávkování penicilinu (5 000-10 000 jednotek) nepřinášelo žádný efekt, pacienti umírali. Kdyby se nenašli lékaři, ochotní jít do podstatně vyšších dávek (i 1-3 miliony jednotek), mělo by to zřejmě dalekosáhlé důsledky u zrodu antibiotik.

Pokračování.

0